Tora, tora!
Chcete někoho nasrat? Nebo potěšit? Nebo jen světu neco vzkázat? Podělit se s ostatními o vlastní tvorbu? ToraTora! vám nabízí jedinečnou šanci.Svoje příspěvky můžete vložit tady.
Vyhrazujeme si právo ukrást cokoliv pro potřeby kapely.
|
co pro tebe znamená Holubník? koncert v Turnově koncvert v Turnově Report z demonstrace z Lysé nad Labem 21.12. 2011 čtyřrozměrný prostor Poďousy Glorytellers, Unkilled Worker - 007 - 18. září 2008 Aran epochal a Dan Sartain na 007 25.8. Koncert Dyse na Sedmičce 26.6.2008 Paranoja |
co pro tebe znamená Holubník?Na základě článku na Silver Rocket (díky, Tery) a taky na základě Pepinovejch dávnejch otázek „co pro tebe znamená Holubník?“ jsem si řekla, že by stálo za to na tu otázku, kterou si každej aspoň jednou v životě položil, odpovědět.Holubník pro mě byl sice o něco kratší dobu náhradním domovem, než pro většinu z vás, řekla bych ale že neméně intenzivním. Jestli mám bejt upřímná, tak o tu hudbu ani tolik nešlo. Jako jo, bylo to skvělý, bylo skvělý jít někam, kde víte, že bude hrát dobrá muzika, která vám sice možná nepadne do nálady, ale bude prostě dobrá. A taky kde potkáte trochu divný, ale přinejmenším skvělý lidi. A že můžete podpořit něco, co vzniká, co se tvoří, hýbe, dýchá. Že jste toho součástí. Že to nejsou jen kluci Holubovi, který z ničeho, vydupali NĚCO. A to se ještě tvářej, že jen tak mimochodem, Víťas to z odstupu pozoruje a zaštiťuje panákama a úsměvem a je napojenej na vesmír a Pepina je buďto nasranej, nebo ne, ale vždycky skvělej, když se člověk vykašle na to, jak by to mělo bejt. Pro mě byl Holubník symbol toho, že člověk může bejt svobodnej, může se vysrat na svoje bolesti a hrabání a může něco vytvořit, že neexistuje, že něco nejde. Když si kluci něco usmyslej, tak se i stane. Holubník sice padnul, ale to poselství si v sobě nesu dál. To, že to prostě jde a člověk nemusí mít prachy, že někdo může tohle dělat pro ostatní, nezištně, často z vlastní kapsy a s obrovskou láskou, která, především, když se to sere, podrží to, že se to děje dál, protože se to nedělá proto, že něco od toho očekávám, že něco chci, že z toho chci mít prachy a fotku v novinách. Je to jako byste udělali velkej mejdan a pozvali celej svět, protože proč ne. Jako kdybyste na chvíli chtěli udělat ze světa místo, kde se cítíte dobře a v bezpečí, kde, i když se ožerete jako prase stojí někdo za váma a přikreje vás dekou a nemá potřebu to rozebírat, protože to chápe. Vůbec, tenhle respekt mě dojímá. Snad poprvý jsem se setkala s tím, že mě někdo někam netlačil (ať už jakkoli). A tak dostal prostor každej. Bejt takovej, jakej je. A třeba taky přemýšlet nad tím, jakej že to vlastně je, protože se nehraje na to, že tě někdo povede za ručičku. Ale můžeš tu ruku přiložit k dílu a cestou to objevit sám. Ať to zní, jak to zní, Holubník byl pro mě asi velikej mezník, taková čára v tom, jak jsem zjistila, že se můžu koukat na svět, jak se to dá dělat. A nebyli to jen kluci Hollubovi, stála za tím spousta dalších lidí, který podtrhujou to, co jsem řekla. A taky jsem se naučila, že některý slova maj ještě nejakou váhu. Jako ten respekt. A bejt pravej. Díky vám všem, díky kterejm se to děje. Protože i to, že se přijedete trochu pinknout udržuje tohle všechno při životě. A taky díky za podporu všech lidí, co měli možnost si tam zahrát, protože to je taky setsakramentsky skvělý. Eva, 2012-12-19 13:27:40, 2013-01-16 |