Tora, tora!
Chcete někoho nasrat? Nebo potěšit? Nebo jen světu neco vzkázat? Podělit se s ostatními o vlastní tvorbu? ToraTora! vám nabízí jedinečnou šanci.Svoje příspěvky můžete vložit tady.
Vyhrazujeme si právo ukrást cokoliv pro potřeby kapely.
|
co pro tebe znamená Holubník? koncert v Turnově koncvert v Turnově Report z demonstrace z Lysé nad Labem 21.12. 2011 čtyřrozměrný prostor Poďousy Glorytellers, Unkilled Worker - 007 - 18. září 2008 Aran epochal a Dan Sartain na 007 25.8. Koncert Dyse na Sedmičce 26.6.2008 Paranoja |
Aran epochal a Dan Sartain na 007 25.8.Tonda to začal. Mně se to líbí, tudíž navážu.Na pořádnym koncertu jsem nebyl ani nepamatuju. Walda Gang v Kutný Hoře se opravdu nedá počítat. Takže jsem se těšil. Doopravdy. Můj oblíbenec Adam Nenadál v sólovym projektu a jakejsi rozjuchanej Texasan. Na majspejsu to neznělo špatně. Řádně vyhladovělej vyrazil jsem teda na větrnou hůrku. Inspirující prostředí Sedmičky na mě dejchlo hned mezi dveřma, asi bude nová píseň pro Kontroll. Zrovna probíhala Aranova zvukovka, dal jsem si na báru kofolu, neboť jsem se rozhodl prožít večer s čistou hlavou, a čekal. Na pódium nastoupil Aran s basou a (takový zklamání!) Bourek s KYTAROU! Sakra jaká kytara? To měl bejt projekt muže s basou a metronomem! No nic, my basáci jsme sice dost ortodoxní, ale těmhle klukům to teda odpustim. Spustili pěkně hned od začátku, bylo vidět, jak jsou uvolnění, jak si večer užívaj. Krátkej, odsejpající set zakončili nějakou kántryjovou klasikou. Asi Johnny Cash, ale nevsadil bych se. Tenhle druh muziky mě uplně míjí. A na nejúplnější závěr přišla největší pecka - Poslepu na cestě od Gnu v Adamově sólovym podání. Takže jsem se přeci jen dočkal - jen muž a jeho basa! Po pauzičce nastoupil Dan Sartain. Drobný mužík s knírkem a kytarou zezadu jištěnej jistym bubeníkem. Basa se objeví až v průběhu vystoupení. Hrál, jak bylo slibováno. Totiž s vervou, energií a radostí. Ale radostí z čeho? Nějak mě napadalo, že to asi bude jeden z těch, co si ve škole užili svoje a z kouta, kam je zahnalo jejich zlý a netolerantní okolí, dokázali vypádlovat až s pomocí kytary a věčného optimismu svýho světa, kam se před tim reálnym schovali. Prostě mi to nějak nesedělo. A to jsem se fakt snažil! Hlavou jsem kejval do rytmu, podupával. Ale vždycky jsem se za chvíli přistih, jak koukám kolem sebe a myslim na všechno možný, jan na tu muziku ne. Jedna písnička jako druhá, retro jak poleno. Tipoval bych přelom 50. a 60. let. A s těma joulama taky nic moc. Osobně mám radši kapely, který z vás spíš něco vytáhnou (až vám chlupy vstávaj!), než že vám předaj tu senza energii. To se mi zdá moc chtěný, přitažený za vlasy. Postupně jsem se z výhodnýho fleku kousek od jeviště přesunul do závětří baru a poslouchal bez vizuálního kontaktu. Nepomáhalo ani to. Že by ta střízlivost? Snad příště... Vydržel jsem až do konce, ale přídavek jsem si už nechal ujít a s rozporuplnými pocity vyrazil na bus. Dneska nic moc, ale nabitej podzim je před náma... Se těšim. basak, 2008-08-26 |